Právě dnes vstoupil do českých kin film EXODUS: Bohové a králové, jeho premiéra si dala za cíl vylákat lidi z gaučů a ulevit jim od stresů z příbuzenských návštěv. Kdo do kina vyrazil, rozhodně unikl veškerým vánočním stresům, na chvíli zapomněl na stromeček, cukroví i kapra. Tihle diváci přijali pozvání do velkolepých představ Ridleyho Scotta o Mojžíšovi, jeho vyvedení židovského národa z Egypta, a tedy o jedné z nejkomplikovanějších legend náboženské historie. Mistr historických velkofilmů, do jejichž čela by se mohl vztyčit Gladiátor nebo Království nebeské, se předvedl i tentokrát. Jen si možná předcházejícími snímky nasadil laťku tak vysoko, že není v jeho silách ji překonat.
EXODUS: Bohové a králové je film splňující snad všechny požadavky na dokonalost v rámci svého žánru. Herecké obsazení je nadmíru slibné. Christian Bale sice své fanynky asi nepoteší, protože po plátně nepobíhá stále do půl těla nahý, jako to dělal Brad Pitt v Troji, ale jeho herecký výkon je o to přesvědčivější. Ani Joel Edgerton nezahálí a svému filmovému nevlastnímu bratrovi zdatně sekunduje. Ostatní bohužel neměli příliš prostoru se projevit. Kdyby se příběh točil jen kolem dvou hlavních hrdinů a zbytek by vyprávěly davy, armády a otroci, nic by se nestalo. Vedlejší linie jsou trochu moc povrchní a nedotažené a pokud měly vyvolat emoce, měli jim tvůrci dát prostor na úkor některých velkolepých záběrů Egypta a pouště.
Hudba je jednou ze složek, ve které se EXODUS vymyká svým žánrovým klonům. Není jí zbytečně moc, ani se nesnaží uměle vyvolat emoce, jak na to mohou být diváci už zvyklí. Snímek navíc naplňuje snad všechny atributy dobrého historického vyprávění. Užít si lze kostýmy, záběry z bitvy i některé dialogy. Jen je možná všechno moc uhlazené a málo propracované. Chybí detaily, momenty překvapení a něco navíc, něco nového.
Kdyby byl EXODUS první, nadchnul by, ohromil a zavřel pusu všem skeptikům. Bohužel je asi potřeba začít se dívat na hlubší historii trochu jinou kamerou a přijít s trochu jinými efekty, aby diváci nezačali mít pocit, že ve všech důležitých dějinných okamžicích byli hlavní představitelé pokrytí zaschlou krví, jezdili na vozících tažených koňmi a občas krutě zabíjeli, a to včetně žen a dětí. Není rozhodně nutné pouštět se do polodokumentárních sond a zabývat se detaily, ale když už se chceme dívat na stravitelnou podobu dějin, pojďme v ní aspoň trochu těch dějin zachovat.
