Vypadalo to zprvu jako běžná ranní cesta do školy. Nastoupila jsem na zastávce Mostecká do šaliny číslo čtyři a čekala klidnou cestu, šeredně jsem se zmýlila. Hned na další zastávce nastoupili cestující, ale zároveň vylezl řidič a z reproduktorů se ozvalo: „Předložte prosím cestovní průkazy.“ Řidič šel cíleně ke čtyřem nepříliš movitě vypadajícím cestujícím. „Jízdenky nemáme,“ sdělili mu. „Chcete si je u mě koupit?“ „Ne.“ „Tak si vystupte.“ Konverzace mezi provinilci a řidičem byla krátká, nicméně účinná.
Situace se opakovala každou další zastávku. Řidič se s jistotou zaměřoval na pasažéry tmavší barvy pleti, kterých je na nepřizpůsobivě proslulém Cejlu dostatek. Netrefil se jenom jednou. Vždy vyžádal cestovní průkaz a pokaždé „černého“ pasažéra objevil a vykázal. „Dneska zadarmo nejezdíme,“ zdůvodňoval své chování poněkud rozlícený řidič.
V srdci Cejlu, na zastávce Körnerova, přišly drobné potíže. Jeden velice sebevědomý, leč neukázněný pasažér vypadal, že je dost chytrý na to, aby si začal stěžovat na rasovou diskriminaci. A tak řidič zkontroloval i dva cestující z většinové společnosti. Za rasově motivovaný se proto jeho postup rozhodně označit nedá.
Šalina měla zpoždění jen jednu minutu, řidič byl tedy nejen efektivní, ale i rychlý. Nejsem si jistá, jestli jeho chování způsobila nějaká konkrétní příhoda tohoto rána, nebo je to jeho běžný pracovní výkon. Nicméně dávám klobouk dolů a palec nahoru. Víc takových oddaných zaměstnanců a brněnská hromadná doprava bude nejčistší v zemi, rozuměj oproštěná od nepoctivých cestujících.
